Děti a cizí jazyky
V současné době se jazykovědci shodují na tom, že nejefektivnější doba pro učení se cizím jazykům je již předškolním období. Děti se v tomto věku učí jazyky zcela přirozeně, stejně jako jazyk mateřský, tedy pouhým poslechem a vzájemnou komunikací. Učení je zcela nevědomé a přirozené. Kolem šestého roku dítěte, se však tato schopnost přirozeného učení pomalu uzavírá a začíná převažovat učení vědomé, které je pro děti mnohem náročnější.
Většina odborníků se dnes již shoduje na tom, že běžné logopedické vady v mateřském jazyce nejsou opodstatněným důvodem k odkladu výuky cizích jazyků. Při výuce dětí předškolního věku totiž není vůbec kladen důraz na mluvenou formu cizího jazyka, ale naopak výuka je postavena na poslechu a porozumění slyšeného slova. Důraz na mluvený projev se začíná klást až později ve věku školním. Má-li dítě problém vyslovovat některé hlásky v mateřském jazyce, bude mít ten samý problém s hláskami i v jazyce cizím. Jakmile však tuto hlásku začne správně používat v mateřštině, kde mluvené slovo zcela převažuje, začne ji automaticky správně používat i v cizím jazyce.
Výuka malých dětí se naprosto odlišuje od výuky starších žáků či dospělých. Hlavním důvodem je také mnohonásobně kratší doba udržení pozornosti. Lekce jsou proto vedeny hravou formou, aktivity se po několika minutách střídají. Děti pracují v kroužku na koberci v sedě i ve stoje, často jsou v pohybu, zpívají, cvičí, plní jednoduché pokyny, poslouchají příběhy, ale i krátce pracují u stolu s pracovním listem. Důležité je zapojování všech smyslů, reálných předmětů, hraček, obrázků a jiných výukových pomůcek.
V předškolním věku se využívá zejména metoda TPR neboli „Total Physical Response“, kdy po dítěti není vyžadována odpověď mluvenou formou jazyka, nýbrž reakcí jeho těla. Jednoduše řečeno – místo překladových otázek typu: „Jak se řekne pejsek?“ se učitel ptá přímo v cizím jazyce a vyzívá dítě, aby na pejska např. ukázalo nebo mu jej přineslo apod.: „Where is a dog? Point to the dog! Bring me the dog!“
Překládání do češtiny se nepoužívá, ba naopak překlad je pro děti v tomto věku spíše matoucí. Je proto vhodné, aby i rodiče dítě při domácím procvičování nepřezkušovali překladem, ale dotazovali se dětí přímo v souvislých cizojazyčných větách. Jedná se o tzv. komunikativní metodu, která se využívá i později v mladším školním věku. Cílem této metody je naučit děti aktivně používat cizí jazyk, nebát se mluvit, třebaže zpočátku s chybami a zafixovat si základní komunikační fráze se správnou výslovností i intonací. Teprve ve starším školním věku (přibližně od páté třídy) je vhodné zařazovat i klasickou gramaticko-překladovou metodu, kdy učitel nejdříve představí nové gramatické pravidlo a poté příklady jeho aplikace a procvičení. V mladším školním věku však tato metoda není příliš efektivní a pro děti, které ještě zcela neovládají gramatiku ani ve svém mateřském jazyce, dosti náročná.
Pro rychlejší zafixovaní nové slovní zásoby a frází je nezbytné, aby děti doma co nejčastěji poslouchaly všechny písničky a příběhy z kurzů. Často stačí tyto poslechy pouštět jenom jako pozadí, když si děti hrají, snídají, vstávají, při cestování autem apod.
Mgr. Hanka Janíčková
ZAVOLEJTE
NAPIŠTE
ZASTAVTE SE
Ratiboř
IČ (nejsem plátce DPH)
73257524